MBvet

ZPĚT

Tímto článkem bychom Vám chtěli přiblížit ty nejznámější a hlavně nejčastější parazitózy, se kterými se můžete setkat v běžném soužití s kočkou a psem. Mnohé z nich jsou přenosné na člověka a nazýváme je zoonózy.

Pod pojmem vnitřní parazité si můžeme představit organismy žijící ve střevech našich domácích mazlíčků, ale i v jiných orgánech jako jsou plíce, játra nebo srdce. Řadíme mezi ně jak jednobuněčné (toxoplazmóza, izosporóza), tak mnohobuněčné (tasemnice, škrkavky) parazity.

Vývojový cyklus parazita je složitý a pro každý druh specifický. Mnozí z nich potřebují ke svému vývoji mezihostitele. Tím se myslí zvíře nebo i člověk, v němž vajíčka nebo larvy přežívají v podobě cyst, které se tvoří např. ve svalech. V této podobě parazit neprodělává další vývoj v dospělce. Takto slouží mezihostitel jako tzv. „návnada“ pro hostitele definitivního, který vajíčka pozře spolu s tkání (např. svalem) mezihostitele. Ve střevě definitivního hostitele se dokončuje vývoj v dospělého parazita, který začne opět produkovat vajíčka, a ta jsou spolu s trusem vylučována do vnějšího prostředí. Odtud se opět nakazí mezihostitel a kruh se uzavírá.

Nejcitlivější a nejvíce ohroženou populací jsou mláďata a jedinci s oslabenou imunitou. Další skupinou jsou zvířata volně žijící a lovecky aktivní. Neznamená to však, že pes nebo kočka žijící pouze v domácnosti nemůže být infikován. Vzhledem k vývojovému cyklu parazita se právě první dvě jmenované skupiny zvířat podílejí na šíření vajíček do vnějšího prostředí a rozšiřování nákazy. Tou nejčastěji postiženou skupinou jsou mláďata, a to proto, že vajíčka některých parazitů (šrkavek) jsou přenosná z feny na štěně již v průběhu březosti (přechází tedy přes placentu). Tímto způsobem se štěňata rodí infikovaná. Další cestou infekce pro koťata a  štěňata je mateřské mléko. Z tohoto důvodu by měla být mláďata odčervována od 14 dní věku pravidelně každé dva týdny do věku 3 měsíců.

Klinické příznaky se liší v závislosti na druhu parazita a stupni infekce. V některých případech se nákaza neprojevuje žádnými symptomy a probíhá takzvaně asymptomaticky. Znamená to, že zvíře je  infikováno dospělým parazitem, ale majitel nezaznamenává žádné klinické obtíže. Přesto je však toto zvíře zdrojem nákazy pro ostatní. Mezi takovéto infekce patří např. toxoplazmóza, ale i jiné parazitózy (škrkavky), u kterých se běžně klinické příznaky projevují. U jedinců s dobrou imunitou nebo v případě, že rozsah infekce není tak závažný, může infekce probíhat taktéž asymptomaticky. Často si majitelé myslí, že pokud je zvíře klinicky v pořádku a ve stolici nenalezli parazity, je vše v pořádku. Ve feces se však nácházejí především vývojová stadia (vajíčka, larvy), která pouhým okem nejsou vidět. Z těchto důvodů je nutné provádět mikroskopické vyšetření stolice.  U ostatních parazitóz se objevuje celá řada nejrůznějších příznaků, počínaje zvětšeným objemem dutiny břišní, zaostáváním v růstu, vyhublostí, špatnou kvalitou srsti, průjmem, dehydratací, výtokem z nosu a očí, kašlem až po nekoordinované pohyby, ochrnutí končetin a neurologické příznaky. V některých případech je infekce natolik rozsáhlá, že dochází až k úhynu zvířete.

Diagnostika, terapie a prevence. Průkaz infekce parazity se provádí mikroskopickým vyšetřením stolice. Vzorek o velikosti lískového ořechu se odebírá každý den po dobu 5-7 dní do uzavíratelné nádoby a ponechá se v chladu. Po průkazu daného parazita se zahájí specifická léčba, která spočívá v podávání odčervovacích tablet, spot on kapek atd. Parazitologické vyšetření stolice doporučujeme provádět před každým preventivním odčervením, které by mělo být minimálně dvakrát až čtyřikrát do roka v případě dospělých jedinců. U mláďat probíhá odčerovování v intervalu 14 dní od 2 týdnů věku až po dobu 3 měsíců. Od 3 do 6 měsíců by měl majitel odčervovat jednou za měsíc.

Mezi nejčastější parazitózy, které zjišťujeme při mikroskopickém vyšetření stolice, patří:

Toxokaróza (infekce škrkavkami)

Toxocara canis (škrkavka psí)

Toxocara cati (škrkavka kočičí) a další

Tato parazitóza je jednou z nejčastějších infekcí. Jak již bylo řečeno, vajíčka škrkavek prochází přes placentu v průběhu březosti (psi) a rovněž mateřským mlékem (psi, kočky), proto nejohroženější skupinou jsou mláďata. Toxokaróza se projevuje klinickými příznaky, jako jsou zvětšený objem  a bolestivost břicha tzv. „škrkavkové břicho“, průjem a zvracení (často i vyzvracením dospělých jedinců), dehydratace, špatná kvalita srsti, zaostávání v růstu, chudokrevnost, ale také neurologické příznaky. Příčinou je toxická látka askaridin, kterou škrkavky produkují. Terapie by měla být zahájena ve 14 dnech věku  a opakována každé dva týdny do věku 3 měsíců. Spolu s mláďaty by měla být odčervena i matka. Lék lze podat ve formě pasty nebo kapičky za krk (spot-on), pro odrostlejší mláďata pak v tabletách. Prognóza je při včasné terapii dobrá. Při projevech klinických obtíží u štěňat mladších 3 měsíců je spíše horší a někdy dochází až k úhynu zvířete. Zoonóza! Člověk po pozření vajíček škrkavek se stává tzv. paratenickým hostitelem. To znamená, že v jeho těle jsou uložena mladší larvální stadia parazita, která se uhnízdí v orgánu např.oko, kde už nepodléhá dalšímu vývoji v dospělce. Nejvíce jsou ohroženy děti.

Cestodózy (infekce tasemnicemi)

Dipilidum caninum (tasemnice psí) a další

Tasemnice psí je jednou z nejčastějších cestodóz psů a koček u nás. Žije v tenkém střevě a jako mezihostitel se uplatňují blechy a všenky. K nákaze dochází po pozření infikovaného  mezihostitele. Ve střevě psa nebo kočky pak dochází během 14-21 dní k dokončení vývoje v dospělou tasemnici. Z klinických příznaků můžeme pozorovat kolikové bolesti, průjem, zvrácené chutě, špatnou kvalitu srsti, hubnutí. Články tasemnic se uvolňují a odchází spolu s výkaly řitním otvorem do vnějšího prostředí. Díky dráždění okolí anu vyvolávají svědění a tzv. sáňkování, kterým se pes brání. Terapie spočívá podávání tablet na bázi praziquantelu a zbavení vnějších parazitů, především blech, ale také všenek. Zoonóza. Člověk se nakazí pozřením infikované blechy nebo všenky. Výskyt není častý.

Izosporóza (infekce kokcidiemi)

Isospora canis

Isospora felis a další

Kokcidie patří mezi jednobuněčné parazity žijící v tenkém střevě. Psi a kočky se infikují z prostředí, které je kontaminované zárodky izospor. Nejčastěji jsou nakažena mláďata ve věku 3-4 měsíců, ale i dospělá zvířata. U postižených se objevuje apatie, nechutenství, horečka a průjmy, často krvavé. K terapii se používá látka toltrazuril.

Toxoplasmóza

Toxoplasma gondii

Toxoplasmóza je jedna z nejznámějších parazitárních infekcí přenosných na člověka. Definitivním hostitelem jsou kočky a kočkovité šelmy. Pouze u nich jsou toxoplasmy schopné dokončit svůj vývoj a vylučovat oocysty (vajíčka). Mezihostitelem se pak může stát pes a další zvířata, ale i člověk. U koček probíhá infekce většinou asymptomaticky. Problémem se stává u ještě nenarozených nebo imunitně oslabených jedinců. Zoonóza! Na pozoru by se měly mít těhotné ženy v prvním trimestru, které se s toxoplasmózou nikdy nesetkali a nemají ve svém těle protilátky. Pokud žena vykazuje tvorbu protilátek již před otěhotněním, tak v případě kontaktu s infikovanou kočkou během těhotenství nehrozí riziko pro plod. Další rizikovou skupinou jsou lidé HIV pozitivní. U ostatních lidí má onemocnění většinou latentní průběh. Jako prevenci doporučujeme dodržování osobní hygieny, používání gumových rukavic při práci s hlínou, zakrývání dětských pískovišť a v době těhotenství ponechat péči o krmení koček, výměnu kočkolitu na ostatních členech domácnosti.

Giardióza

Giardia duodenalis

Giardia je prvok žijící ve střevě. Vyskytuje se u psů a koček na celém světě. Infekce v některých případech probíhá asymptomaticky, jindy způsobuje průjmy, zvracení, apatii, hubnutí a často i kožní projevy. Intenzita symptomů závisí na imunitní odolnosti hostitele. Průkaz giardiózy se provádí parazitologickým vyšetřením stolice. K terapii volíme léčiva na bázi metronidazolu, mebendazolu, fenbendazolu a dalších. Nelze vyloučit přenos infekce na člověka.

ZPĚT

Autor článku: MVDr. Petra Uhlířová, červenec 2010